Nejoblíbenější články 7. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Nejasná zpráva o Křemelné

Nejasná zpráva o Křemelné

Hluboko pod stejnojmennou horou, dobře ukryta před zvídavými zraky, svádí prameny šumavských slatin k soutoku s Vydrou řeka Křemelná. Její řečiště je poseto časem ohlazenými kameny, které dotváří krajinu k podobě kanadské.
Místa, kde uslyšíte jen šumění vody a kde staleté smrky, břízy i borovice poskytují svůj stín zdejší zvěři, ptákům a zbloudilým poutníkům. 
Stačí jen pár kroků a budete se stále vracet zpět, alespoň ve vzpomínkách...
Dnes však reálně hrozí, že za několik let již bude celý kaňon melancholické řeky zcela neprůchodný. Postará se o to, stejně jako na dalších místech Šumavy, malý nenápadný brouček, lýkožrout smrkový...
Pokračovat ve čtení...

Lužické a Žitavské hory l.

Lužické a Žitavské hory l.

Příroda severu Čech má své neopakovatelné kouzlo, které jsme začali dúkladněji objevovat teprve v posledních několika letech. Po jarním putování Krkonošemi se naše pozornost obrátila k západu. Lužické hory, pozvolna se zabarvující do pestré palety podzimu, byly krásné, přívětivé a živé.
Pokračovat ve čtení...

Něco tak abstraktního jako je padesát ...

Něco tak abstraktního jako je padesát ...

Co je realita a co jen sen? Kde zůstaly všechny naše šlápoty? Kdo jsem já a kdo jsi ty? Esence geniality ...
Pokračovat ve čtení...

Český ráj - II. Bozkovské jeskyně, skalní bludiště Kalich-Chléviště, Klokočské skály

Český ráj - II. Bozkovské jeskyně, skalní bludiště Kalich-Chléviště, Klokočské skály

Druhý den již využijene plně turisticky. Čeká nás prohlídka Bozkovské jeskyně, průstup skalními městy Kalichu a Chléviště, jeskyně Postojna, Klokočské skály a na závěr i zřícenina hradu Rotštejn.
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2014)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2014)

Další rok se utápí v melancholii krátkých prosincových dnů a nezbývá než se poohlénout co dobrého přinesl a co naopak vzal. Pokud zůstanu u fotek, které zcela zaplnily prostor jednoho z paměťových pevných disků mého nootebooku, nezbývá než potvrdit další ústup od tématiky makro. I letos převažovaly krajinky, které stály za objevováním nových míst, převážně v horách Šumavy, k níž mám citově tak blízko.
Krajinným fotkám se přesto zcela vyhnu a budu se znovu u dvanácti zastavení držet obvyklých makrofotek. U nich jde o jiný pohled, odhalující to, co jinak zůstane navždy skryto.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část pátá

Expedice Norsko 2015, část pátá

Pátý den dovolené jsme si udělali dlouhou zajížďku k jezeru Eikesdalsvatnet, dosáhli jsme nejsevernějšího bodu celé naší cesty a zažili jsme parádní nocleh pod bouřícím vodopádem Mardalsfossen. I šestý den bude hodně uježděný, ale pokud nám vydrží hezké počasí, měl by opět stát za to.
Pokračovat ve čtení...

PF 2014

PF 2014

Ať to všem šlape! Pomalu nebo rychle, ale šlape!!! 
Pokračovat ve čtení...

Slepičími horami křížem krážem

Slepičími horami křížem krážem

Pod libozvučným názvem Slepičí hory znají toto nevelké pohoří především Jihočeši. Nachází se v podhůří Novohradských hor a oficiálně se jmenuje Soběnovská vrchovina. Nejvyšší vrchol Kohout pak zřejmě byl tou hlavní inspirací pro zlidověný název Slepičí hory. Kousek dál najdeme i Slepici a několik zaběhnutých kuřat.
Na dohled od Slepičích hor leží i rozvaliny hradu Pořešín, rozhledna Slabošovka, opevněná tvrz Žumberk, Buškův Hamr i poutní kostel Svaté Trojice u Trhových Svinů. Tam všude zavítaly naše kroky a tam zveme nyní i vás.
Pokračovat ve čtení...

Na návštěvě ve Slovinsku I.

Na návštěvě ve Slovinsku I.

Nedávno jsem díky Tomášovi z Třebíče poznal jeho kamarády ze Slovinska, trochu jsme se o ně postarali při jejich krátkém pobytu v Praze a oni nás obratem vřele pozvali k sobě domů. Vyrazili jsme tak brzy, jak to jen šlo, tedy vloni ve druhé polovině července. Raději jsme si vzali i stan a další vybavení s tím, že by asi hostitelé nebyli rádi, kdybychom celou dobu trčeli jenom u nich, nakonec se však z návštěvy stala v podstatě dovolená s polopenzí...
Pokračovat ve čtení...

Krátká toulka ulicemi Varšavy

Krátká toulka ulicemi Varšavy

Stejně jako minulý rok v Ostřihomi jsem i letos pomáhal organizovat mezinárodní kolo Baltíka 2012. Letos se programátorská soutěž pro základní a střední školy konala ve Varšavě uvnitř vskutku nádherných prostor Varšavské technické univerzity a navíc jsem měl po soutěži pár hodin na poznávání samotné Varšavy.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.