Nejoblíbenější články 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Jihočeské cyklotrasy XVll.

Jihočeské cyklotrasy XVll.

Snažím se cyklotrasy zde uvedené neopakovat nebo variovat, pokud projíždím stejnou krajinu. Vzhledem k narůstajícímu počtu popsaných tras jsem Jihočeský kraj zmapoval již důkladně. Další série šesti tras z roku 2025 snad nebude nudit.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (prosinec 2023)  - příběh fotografie

Půltucet (prosinec 2023) - příběh fotografie

Motto: "Vždy je správný čas udělat to, co je správné.“ (Martin Luther King)
Pokračovat ve čtení...

Adamello - Presanella a Ortler l. - dolomitský Corpatsch a Passo del Tonale

Adamello - Presanella a Ortler l. - dolomitský Corpatsch a Passo del Tonale

Znovu vyrážíme se Strakonickou cestovkou Ciao do hor Itálie. Tentokrát míříme do pohoří, která již nejsou řazena do Dolomitů, přestože mají podobný charakter. První den prozkoumáme ještě okolí dolomitského Corpatsche a využijeme trasu přes zelené pahorky Panorama weg. Náš týdenní pobyt je však situován do sedla Tonale mezi horské masívy Ortleru a Adamello-Presanella, které jsou jedinými zaledněnými pohořími italských Alp.
Pokračovat ve čtení...

Stožecká kaple a NS Soumarské rašeliniště

Stožecká kaple a NS Soumarské rašeliniště

Vlastně jsem měl být někde úplně jinde, ale když člověk dělá chyby, musí se naučit improvizovat. Takže moje zjištění na parkovišti u šumavské Dobré, že nemám dobitou baterii elektrokola, znamenalo možnost hledat náhradní program.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (říjen 2021) - příběh fotografie

Půltucet (říjen 2021) - příběh fotografie

Motto: „Příroda se na podzim zbavuje všech připomínek uplynulého léta: listí, ovoce i trávy. Také člověk by to měl tak dělat a neschovávat staré papíry a listy, které mu zabraňují prožívat nové a čisté jaro. Já to tak bohužel činit nedovedu a tak, si při každé nové práci, jež by mohla být živá a radostná, připadám jako nevyhrabaná zahrada, v níž se svěží letošní rostlinky musí těžce prodírat zaschlou loňskou trávou.“ Otto František Babler
Pokračovat ve čtení...

Vláčky Českých drah Moravou lll.

Vláčky Českých drah Moravou lll.

Třetí den zůstáváme na severu Moravy. Z Bruntálu se přesuneme do černé Ostravy, abychom navštívili areál Dolních Vítkovic. V půli cesty vystoupíme ve Slezské Opavě, které věnujeme někilik hodin.
Pokračovat ve čtení...

Jizerské hory l.

Jizerské hory l.

Než si projdeme západní část Jizerek a zmapujeme nemalou část Jizerských hor, především části, která se letos dostala na seznam přírodního bohatství UNESCO, Venca s Romanem vystoupí na Mrtvý vrch, zapomenutý krkonšský vrchol. Jde o jeho předposlední hlavní tisícovku České republiky.
Pokračovat ve čtení...

Krušné hory pěšky i na kole l.

Krušné hory pěšky i na kole l.

Po Hrubém Jeseníku i do Krušných hor se vypravuji s elektrokolem. Zatímco Václav bude za pomoci šerpy Romana znovu procházet lesy k vrcholům jako Hopkirk zdí, já si projedu krajinu plnou pozůstatků po středověkém dolování vzácných nerostů.
Pokračovat ve čtení...

Jihočeské cyklotrasy VI.

Jihočeské cyklotrasy VI.

Další jihočeské cyklotrasy přináší šesté pokračování nekonečného příběhu, v němž hraje hlavní roli pestrá a neporušená příroda. Malou změnou budiž to, že od dílo VI. budu trasy vkládat nikoli po 12, ale již po 6. Je to proto, abych se nemusel omezovat při popisu tras a jejich fotografické části.
Pokračovat ve čtení...

Půltucet (duben 2024) - příběh fotografie

Půltucet (duben 2024) - příběh fotografie

Motto: "Nemůžeš plavat k novým obzorům, dokud nebudeš mít odvahu ztratit z dohledu břehu.“ (William Faulkner)
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.